Váš košík je prázdný
Acerola (Malpighia emarginata DC.; syn. Malpighia glabra L.), často označovaná jako barbadoská či západoindická třešeň, je tropický stálezelený keř až menší strom z čeledi Malpighiaceae (Carrington and King, 2002). Má bohatě větvený habitus a krátký kmen, mladé větévky mohou být jemně chlupaté, zatímco starší listy jsou hladké a lesklé. Listy jsou jednoduché eliptické, přibližně dva až osm centimetrů dlouhé a na větvích vyrůstají vstřícně (Delva and Schneider, 2013; Prakash and Baskaran, 2018). Květy jsou drobné pětičetné, světle až sytě růžové a často sdružené v úžlabních květenstvích. Z květů se vyvíjejí kulaté plody červené peckovice o průměru zhruba jeden až tři centimetry, obvykle se třemi komůrkami a hmotností přibližně tři až pět gramů. Zralé plody jsou leskle červené (Obr. 1), velmi šťavnaté a chuťově převážně kyselé až trpké, jen některé kultivary jsou sladší. Typickým rysem aceroly je velmi krátká trvanlivost čerstvých plodů, které při pokojové teplotě často vydrží jen dva až tři dny (Carrington and King, 2002; Delva and Schneider, 2013; Prakash and Baskaran, 2018). I proto se acerola jen zřídka prodává jako čerstvé ovoce a mnohem častěji se zpracovává na šťávy, pyré, koncentráty a zejména lyofilizované prášky používané v doplňcích stravy a funkčních potravinách. Původním místem výskytu aceroly jsou tropické oblasti Karibiku, Střední a Jižní Ameriky od jižního Texasu a Mexika přes Karibské ostrovy až po Brazílii. Pěstování se však rozšířilo i do dalších regionů s vhodným klimatem včetně jihovýchodní Asie, Indie, Afriky a Austrálie. Brazílie patří mezi nejvýznamnější producenty aceroly a v praxi se klade důraz na rychlou stabilizaci plodů po sklizni (Carrington and King, 2002; Delva and Schneider, 2013). Plody se mohou sklízet opakovaně během roku a pro zachování nutriční hodnoty se často bezprostředně zmrazují nebo technologicky upravují tak, aby se minimalizovaly ztráty citlivých látek. V tradičním lidovém léčitelství Latinské Ameriky a Karibiku byla acerola využívána především při nachlazení a horečnatých stavech a jako podpůrný prostředek v rekonvalescenci. Toto využití souvisí hlavně s mimořádně vysokým obsahem vitamínu C a očekávanou podporou imunitních funkcí. Etnomedicínské použití se v některých oblastech vztahovalo také na průjmy, úplavici a kašel nebo na drobná poranění, kde se popisuje adstringentní působení (Delva and Schneider, 2013; Prakash and Baskaran, 2018). Současně se acerola uplatňuje i technologicky v potravinářství, kde se zkoumá využití plodů i vedlejších produktů zpracování jako zdroje antioxidantů a funkčních složek pro potravinářské aplikace (Delva and Schneider, 2013; Miskinis et al., 2023).
Chemické složení aceroly je charakterizováno kombinací velmi vysokého obsahu askorbové kyseliny a širokého spektra polyfenolů a dalších antioxidantů (Obr. 1;Laurindo et al., 2024). Obsah vitamínu C je výrazně variabilní a závisí na genotypu, stupni zralosti, klimatických podmínkách a způsobu zpracování (Cordeiro et al., 2026; Vilvert et al., 2024). V literatuře se nejčastěji uvádí přibližně 1500 až 4500 mg vitamínu C na 100 g čerstvé hmoty, což řadí acerolu mezi nejbohatší známé přírodní zdroje tohoto vitamínu (Prakash and Baskaran, 2018). S postupem dozrávání typicky klesá obsah askorbátu a části polyfenolů, zatímco roste podíl cukrů a u části pigmentů může narůstat význam lipofilní frakce, zejména karotenoidů (Corrêa et al., 2017; Xu et al., 2020). Vedle vitamínu C se v acerole nacházejí flavonoidy včetně flavonolů a jejich glykosidů, mezi nimiž se často uvádí rutin a další kvercetinové deriváty (Miskinis et al., 2023; Vilvert et al., 2024). Přítomny jsou i fenolické kyseliny, například ferulová, p-kumarová či chlorogenová (Coyago-Cruz et al., 2025). U barevných odrůd se uplatňují anthokyany, z nichž bývá zmiňován kyanidin-3-O-glukosid, který spolu s dalšími pigmenty přispívá k červenému zbarvení plodů (Vilvert et al., 2024). V lipofilní frakci jsou přítomny karotenoidy, například β-karoten, lutein či β-kryptoxanthin (Prakash and Baskaran, 2018). Kromě toho plody obsahují minerální látky, pektin a další vitaminy včetně vitamínu A a E a některých vitaminů skupiny B, přičemž koncentrace jednotlivých složek se mění v závislosti na zralosti a technologii konzervace. Z praktického hlediska je vhodné vnímat acerolu jako komplexní matrici antioxidantů, kde se pravděpodobně uplatňuje nejen samotný askorbát, ale i funkční souhra s polyfenoly a karotenoidy (Cordeiro et al., 2026; Prakash and Baskaran, 2018; Vilvert et al., 2024; Xu et al., 2020).
Obrázek 1.Plod aceroly (Malpighia emarginata) jako bohatý zdroj vitamínu C.
Biologické účinky aceroly se obvykle vysvětlují kombinací přímého antioxidačního působení a nepřímé modulace buněčných drah souvisejících se zánětem a oxidační zátěží (Olędzki and Harasym, 2024; Wu et al., 2025; Zhu et al., 2025). Vitamín C, polyfenoly i karotenoidy mohou přímo neutralizovat reaktivní formy kyslíku a omezovat oxidační stres, který se podílí na rozvoji řady chronických onemocnění. Současně se v preklinických studiích popisují protizánětlivé účinky extraktů z plodů i vedlejších produktů zpracování, například slupky, semena nebo výlisky (Batista et al., 2023; Laurindo et al., 2024; Olędzki and Harasym, 2024). Z hlediska mechanismu účinku se diskutuje vliv polyfenolů na regulaci signálních drah spojených s produkcí prozánětlivých cytokinů a aktivitou transkripčních faktorů, typicky NF-κB, a také vliv na expresi a aktivitu endogenních antioxidačních enzymů (Alvarez-Suarez et al., 2017; Zhu et al., 2025). Z praktického pohledu dává smysl rozlišovat účinky, které plynou převážně z doplnění vitamínu C, a účinky, kde se pravděpodobně uplatňuje synergie askorbátu s polyfenoly. Polyfenoly mohou přispívat k regeneraci oxidovaného askorbátu a prodlužovat jeho antioxidační působení a současně ovlivňovat zánětlivé děje na úrovni buněčné signalizace (Wu et al., 2025; Zhu et al., 2025). V aplikační rovině se nejčastěji diskutuje podpora imunitních funkcí, dále možné kardiometabolické přínosy spojené s ochranou endotelu a ovlivněním nízkostupňového zánětu a některých metabolických markerů, přičemž míra důkazů se liší podle formy produktu, dávky a cílové populace (Vítek et al., 2025). V experimentálních modelech se zmiňuje i hepatoprotektivní efekt, který bývá spojován se snížením markerů poškození jater a zvýšením antioxidační kapacity (Batista et al., 2023; El-Hawary et al., 2020; Olędzki and Harasym, 2024). V kosmetice a dermatologii se acerola uplatňuje zejména díky roli vitamínu C v syntéze kolagenu a díky antioxidačnímu a fotoprotektivnímu kontextu, kde se mohou uplatnit i karotenoidy a polyfenoly (Alvarez-Suarez et al., 2017; Calvo et al., 2024; Michalak et al., 2021).
Acerola se nejčastěji užívá ve formě sušeného prášku, lyofilizátu, extraktu nebo jako součást směsí zaměřených na podporu imunity (Bourafai-Aziez et al., 2022; Laurindo et al., 2024). Dávkování se obvykle řídí deklarovaným obsahem vitamínu C v produktu, často v rozmezí přibližně 250 až 1000 mg vitamínu C denně. V praxi je však důležité počítat s tím, že obsah askorbátu může být mezi výrobky i šaržemi výrazně odlišný (Bourafai-Aziez et al., 2022; Garcia et al., 2020). Acerola je obecně považována za dobře snášenou. Nežádoucí účinky se typicky vážou na vyšší dávky vitamínu C a kyselost produktu, což se může projevit gastrointestinálním diskomfortem, pálením žáhy, nevolností nebo průjmem. U predisponovaných jedinců se při dlouhodobě vysokém příjmu askorbátu teoreticky zvažuje zvýšení oxalátové zátěže a vyšší riziko tvorby ledvinových kamenů. U citlivých osob je proto praktické užívat acerolu s jídlem a nepřekračovat dlouhodobě vysoké dávky vitamínu C (Han et al., 2015). U těhotných a kojících žen je vhodná opatrnost vzhledem k omezenému množství klinických dat a doporučuje se držet spíše běžných potravinových dávek než extraktů.
Jako alternativní nebo doplňkové zdroje vitamínu C a polyfenolů se často uvádějí šípek (Kumar et al., 2025), rakytník (Hippophae) (Chen et al., 2024), camu-camu (Myrciaria dubia) (Maqsood et al., 2025) nebo švestka kakadu (Terminalia ferdinandiana) (He et al., 2023). V praxi se acerola běžně kombinuje s flavonoidy, například rutinem či hesperidinem (Bourafai-Aziez et al., 2022; Omar et al., 2022), a s extrakty s imunomodulačním nebo adaptogenním profilem, například ženšenem nebo třapatkou nachovou (echinaceou), aby se posílil antioxidační a imunologický kontext užívání (Gancitano et al., 2024; Valdés-González et al., 2023). Volba mezi jednotlivými zdroji by měla zohlednit nejen deklarovaný obsah vitamínu C, ale také technologii zpracování, stabilitu účinných látek, citlivost žaludku a případná individuální omezení, například sklony k urolitiáze.
Reference
Amygdalin (často označovaný jako „vitamin B17“) je přírodní látka obsažená hlavně v hořkých meruňkových jádrech a dalších peckovinách. V minulosti byl propagován jako protinádorový prostředek, ale klinické studie u lidí jeho účinnost nepotvrdily. Současně je spojen s reálným rizikem otravy kyanidem, proto je na místě vysoká opatrnost a důraz na bezpečnost.
Kurkuma, známá jako „zlato orientu“, je koření i léčivka s bohatou historií v ájurvédě a tradiční medicíně. Článek podrobně popisuje její botanickou charakteristiku, chemické složení, antioxidační, protizánětlivé a další biologické účinky, možnosti dávkování i bezpečnost užívání. Nechybí ani přehled příbuzných rostlin a alternativ, které mohou účinky kurkumy vhodně doplnit.
Maca horská (Lepidium meyenii), známá také jako peruánský ženšen, je unikátní dvouletá rostlina původem z vysokohorských oblastí centrálních And. Její zdužnatělý kořen, který se vyskytuje v různých barevných variantách, je ceněn pro vysoký obsah sacharidů, bílkovin, vlákniny, vitamínů a minerálů. Tradičně byla maca klíčovou součástí stravy původních obyvatel And, kteří ji využívali nejen jako výživnou potravinu, ale i jako prostředek pro podporu vitality, plodnosti a odolnosti vůči stresu.