Váš košík je prázdný
Kurkuma dlouhá (Curcuma longa L.), nazývaná také „zlaté koření“, „indický šafrán“, „turmeric“ či „haldi“, je vytrvalá bylina z čeledi zázvorovitých (Zingiberaceae), pocházející z indomalajské oblasti, která je považována za její centrum původu i diverzity (Prasath et al., 2024). Botanicky se jedná o bezlodyžnou rostlinu s dužnatým, článkovaným oddenkem (tvarem připomínajícím oddenek zázvoru či kosatce) a nápadnými, dlouze řapíkatými, kopinatými listy. Mezi nimi vyrůstá květenství – hustý klas bledě žlutých až oranžových květů. Plodem je mnohosemenná tobolka, která se ve zralosti samovolně otevírá (Prasath et al., 2018). Druh je pěstován zejména v tropických a subtropických oblastech Asie, především v Indii, která se na světové produkci kurkumy podílí více než 90 % a kde se pěstuje na ploše přes 150 000 hektarů, zejména v oblastech Ándhrapradéš, Maháráštra, Tamilnádu a Urísa. Pěstování se rozšířilo také na Srí Lanku, do Číny, Indonésie, Peru či na Jamajku (Varma and Gopi, 2020). Z hospodářského hlediska je využíván sušený a mletý oddenek, který obsahuje těkavé silice a dále žluté barvivo kurkumin. Kurkumin má zemitou, nahořklou, pepřovitou a mírně štiplavou chuť připomínající hořčici. Oddenky se před mletím typicky několik hodin vaří, následně se suší a melou na sytě žlutý prášek. Kurkuma je již po tisíciletí nedílnou součástí indické kuchyně, tradiční medicíny i náboženských rituálů. Používá se zejména jako součást směsi kari, ale také v pákistánské, íránské, thajské a indonéské kuchyni (Saeed et al., 2017). V potravinářství slouží jako přírodní barvivo například do bezvaječných těstovin, polévek a rýžových jídel. Díky antioxidačním účinkům rovněž prodlužuje trvanlivost potravin. Oddenek kurkumy obsahuje rovněž značné množství škrobu, který se v některých případech využívá jako přírodní zahušťovadlo (Maniglia et al., 2022; Rasmi et al., 2024). V rámci ájurvédy je kurkuma ceněna pro své léčivé vlastnosti – působí protizánětlivě, hepatoprotektivně, antimikrobiálně a antioxidačně (Memarzia et al., 2021). V lidovém léčitelství se používá k léčbě řady onemocnění, včetně kožních problémů, poranění, respiračních a trávicích potíží (Debjit Bhowmik et al., 2009). Kurkuma se přidává i do nápojů – např. tzv. „zlatého mléka“, které obsahuje kurkumu, zázvor, kardamom a jiné koření smíchané s rostlinným mlékem. Zlaté mléko se tradičně podává teplé, ale existuje i studená varianta; kurkuma se rovněž přidává do džusů nebo čajů (Idowu-Adebayo et al., 2022). Její využití přesahuje oblast zdraví – slouží jako přírodní barvivo, součást rituálů očisty a symbolická složka mnoha hinduistických obřadů, například při svatbách (mangalsútra obarvená kurkumou), pohřbech či domácích rituálech. Pasta z čerstvého oddenku se tradičně nanáší na kůži novorozenců, na čelo jako ochrana proti zlým silám, nebo se přidává do vody při rituálním omývání soch božstev. Specifické etnobotanické využití se liší podle regionu. Například v Uríse byla kurkuma spojována se sakrálními oběťmi, zatímco v jižní Indii hraje roli i v černé magii či tantrických praktikách (Velayudhan et al., 2012). V oblasti Západních Ghátů a severovýchodní Indie, považovaných za hotspot biologické rozmanitosti, se vyskytuje vysoký počet druhů rodu Curcuma – až 40 taxonů v každé oblasti – přičemž odhady celkového počtu druhů kolísají mezi 80 a 120 (Priyadarshini et al., 2025).
Léčivé účinky kurkumy jsou připisovány především jejímu bohatému obsahu sekundárních metabolitů, zejména polyfenolických sloučenin, terpenoidů, silic a dalších bioaktivních komponent (Karpuz Ağören and Akkol, 2023). Nejvýznamnější skupinou účinných látek jsou kurkuminoidy, fenolické pigmenty odpovědné za charakteristickou žlutou barvu kurkumy (Sharifi-Rad et al., 2020). Tvoří přibližně 3–4 % suché hmotnosti oddenku a zastoupeny jsou ve třech hlavních formách: kurkumin I (diferuloylmethan, ~94 %), demetoxykurkumin (~6 %) a bisdemetoxykurkumin (~0,3 %) (Obr. 1). Oddenek kurkumy obsahuje dále 4–6 % těkavých silic, z nichž hlavními složkami jsou ar-turmeron, α- a β-turmeron, kurkumen, germakron, curlon, cineol, borneol a zingiberen (Meng et al., 2018). Mezi další důležité terpenoidní sloučeniny izolované z kurkumy patří např. curdion, germakron-13-al, curcumenol, epiprocurcumenol, procurcumenol a zedoaronediol. Významný je také obsah flavonoidů a fenolických kyselin, jako jsou ferulová, kávová, p-kumarová a protokatechová kyselina. Kurkuma je rovněž bohatá na polysacharidy, zejména kyselé polysacharidy známé jako ukonan A–D, které jsou složeny z arabinózy, galaktózy, glukózy, rhamnózy a galakturonové kyseliny v různých molárních poměrech (Zahra et al., 2019). Z proteinových látek byl identifikován peptid turmerin (Srinivas et al., 1992). Kurkuma dále obsahuje i fytosteroly, především β-sitosterol, stigmasterol a kampesterol, a také taniny, alkaloidy, saponiny, niacin, bixin a norbixin. Z minerálních látek jsou v oddenku obsaženy zejména železo (Fe), zinek (Zn), měď (Cu), mangan (Mn), hořčík (Mg), vápník (Ca), draslík (K), sodík (Na), bór (B), chrom (Cr), kobalt (Co), nikl (Ni) a fosfor (P). Kurkuma dále obsahuje základní nutriční složky, jako jsou bílkoviny, tuky, sacharidy a škroby (Chanda and Ramachandra, 2019).
Obrázek 1. Kurkuma dlouhá a její charakteristické sekundární metabolity.
Kurkumovník, především jeho žlutý pigment kurkumin, vykazuje široké spektrum biologických účinků, které jsou podloženy tradičním užíváním i výsledky moderní preklinické a klinické farmakologie (Ahmad et al., 2020). Komplexní směs bioaktivních látek – zahrnující kurkuminoidy, esenciální oleje, flavonoidy, fenoly, alkaloidy, triterpenoidy, glykosidy, třísloviny a další sekundární metabolity – působí synergicky, což přispívá k jeho farmakologické všestrannosti (de Oliveira Filho et al., 2021).
Kurkumin a jeho deriváty (demethoxykurkumin, bisdemethoxykurkumin) jsou silnými antioxidanty s účinností srovnatelnou s vitaminy C a E. Neutralizují reaktivní formy kyslíku (např. superoxidové anionty, hydroxylové radikály, peroxidy) a indukují expresi endogenních antioxidačních enzymů, jako je superoxiddismutáza, kataláza a glutathionperoxidáza (Ahmad et al., 2013; Jayaprakasha et al., 2006). Tyto vlastnosti se projevují např. v prevenci ischemického poškození srdce nebo oxidačního stresu při diabetu a neurodegenerativních chorobách. Kurkumin rovněž zvyšuje expresi hemoxygenázy-1 a zlepšuje buněčnou odolnost proti oxidačnímu poškození (Wing-Hin et al., 2013).
Protizánětlivá aktivita kurkuminu je výsledkem jeho schopnosti inhibovat klíčové signální dráhy zánětu. Kurkumin blokuje aktivaci transkripčního faktoru NF-κB, což vede ke snížení produkce prozánětlivých cytokinů (např. TNF-α, IL-1β, IL-6) a inhibici enzymů COX-2, LOX, fosfolipázy A2 a dalších mediátorů zánětu (Jobin et al., 1999; Rao, 2007). Experimentálně byl prokázán protiedémový účinek u zvířat, srovnatelný s účinkem kortizonu či fenylbutazonu. Potlačení zánětlivého otoku a artritických projevů bylo pozorováno i v modelech revmatoidní artritidy (Escobedo-Martínez et al., 2019).
Kurkumin chrání jaterní buňky před poškozením vyvolaným toxiny (např. aflatoxiny a paracetamolem) a podporuje regeneraci hepatocytů. Tento efekt je zčásti zprostředkován jeho antioxidačním působením a snížením produkce zánětlivých cytokinů (Jobin et al., 1999; Toydemir et al., 2015). Sodná sůl kurkuminu má navíc choleretický účinek – zvyšuje sekreci žluči, exkreci žlučových solí, cholesterolu a bilirubinu a zlepšuje jejich rozpustnost, čímž přispívá k prevenci cholelitiázy (Wang et al., 2016).
Kurkumin působí ve všech fázích karcinogeneze – inhibuje iniciaci (např. blokací mutagenů a reaktivních metabolitů), proliferaci nádorových buněk, angiogenezi a podporuje apoptózu (Kunnumakkara et al., 2008). Byla prokázána jeho cytotoxická aktivita vůči řadě nádorových linií (tlusté střevo, prsa, prostata, leukémie), často prostřednictvím zvýšení aktivity glutathion-S-transferázy a inhibice cyklin-dependentních kináz (Mbese et al., 2019; Patel et al., 2020).
Extrakty z oddenku kurkumy a její esenciální oleje prokazují aktivitu proti bakteriím (např. Staphylococcus aureus, Escherichia coli), dermatofytům, kvasinkám (Candida spp.) (Kasta, 2020), plísním (Aspergillus, Penicillium) (Al-Harthi et al., 2025) i parazitům jako Plasmodium falciparum, Leishmania spp. nebo Eimeria maxima (Haddad et al., 2011; Kim et al., 2013). Kurkumin inhibuje růst Helicobacter pylori, blokuje jeho schopnost aktivovat NF-κB a omezovat motogenní odpověď epiteliálních buněk. U zvířecích modelů došlo po aplikaci kurkumy k redukci lézí a zlepšení hmotnostních přírůstků (Sarkar et al., 2016).
Kurkumin snižuje hladiny celkového cholesterolu, LDL a triglyceridů, zabraňuje oxidaci lipoproteinů a inhibuje agregaci trombocytů. Podporuje syntézu prostacyklinu a potlačuje syntézu tromboxanu (Keihanian et al., 2018). U modelů aterosklerózy byl pozorován nižší sklon k oxidaci LDL a snížená hladina lipidů v krvi (Ramı́rez-Tortosa et al., 1999). Kurkumin rovněž zvyšuje konverzi cholesterolu na žlučové kyseliny a omezuje jeho absorpci ve střevě (Hong et al., 2022).
Složky C. longa zvyšují produkci žaludečního hlenu, sekreci gastrinu, sekretinu a pankreatických enzymů. Kurkumin prokazatelně brání vzniku stresových a chemicky indukovaných vředů a zmírňuje zánět při kolitidě a pankreatitidě (Kwiecien et al., 2019). Studie na pacientech s žaludečními vředy ukázaly zhojení až u 48 % pacientů po aplikaci kurkumového prášku (Prucksunand et al., 2001).
Kurkumin zlepšuje inzulinovou senzitivitu, snižuje glykémii a inhibuje polyolovou dráhu. U zvířat s diabetem II. typu došlo po podání kurkuminu k významnému snížení hladiny krevní glukózy i oxidačního stresu (Alhar et al., 2025; Palma et al., 2014). Kurkuma rovněž tlumí komplikace diabetu a podporuje diferenciaci adipocytů v přítomnosti kurkuminoidů a seskviterpenů (Marina et al., 2025).
Kurkumin ovlivňuje neuroinflamaci, podporuje neurogenezi, zvyšuje hladinu neurotrofních faktorů a chrání neurony před oxidačním poškozením (Sun et al., 2020). Z těchto důvodů je zkoumán jako doplňková látka u neurodegenerativních onemocnění (Alzheimerova choroba, Parkinsonova nemoc) a deprese (Abass et al., 2020). Navíc stimuluje imunitní systém – zvyšuje počet B- a T-lymfocytů, a tvorbu protilátek (Mohammadi et al., 2022).
U kurkumy tvoří žlutý polyfenol kurkumin přibližně 2–5 % hmotnosti sušeného oddenku (Valizadeh Kiamahalleh et al., 2016), zatímco extrakty dostupné jako doplňky stravy obsahují až 95 % kurkuminoidů (Sharifi-Rad et al., 2020). V tradiční indické medicíně (Ájurvéda) se denně užívají dávky 1–3 g sušeného oddenku, zpravidla ve formě pasty, odvaru nebo kaše, čímž se podporuje vstřebávání kurkuminu. V moderní fytoterapii se za účinné terapeutické dávky považuje 500–2 000 mg kurkuminu denně (Lee and Kim, 2024), rozdělených do dvou až tří dávek, nejčastěji v kombinaci s piperinem (alkaloidem z černého pepře), který může zvýšit biologickou dostupnost kurkuminu až o 2 000 % (Shoba et al., 1998). Kurkumin má obecně velmi nízkou orální biologickou dostupnost, což je dáno jeho špatnou rozpustností ve vodě a rychlou metabolizací ve střevní sliznici a játrech. Farmakokinetické studie ukazují, že 40–85 % perorálně podaného kurkuminu projde trávicím traktem nezměněno (Lopresti, 2018). Například při podání 12 g kurkuminu denně bylo v séru dosaženo pouze koncentrace přibližně 51 ng/ml (Lao et al., 2006). Kromě piperinu se proto v praxi používají i další látky zvyšující vstřebatelnost, jako je bromelain, případně nové farmaceutické formy – nanoformulace, micely, liposomální nosiče nebo fosfolipidové komplexy (Kritis et al., 2020; Tabanelli et al., 2021). Tyto moderní technologie byly klinicky testovány a prokázaly nejen zvýšenou absorpci, ale i dobrou snášenlivost. Z hlediska bezpečnosti je kurkuma obecně považována za látku s velmi nízkou toxicitou. V preklinických studiích bylo prokázáno, že akutní perorální toxicita (LD50) kurkuminu přesahuje 5 000 mg/kg tělesné hmotnosti u potkanů i myší, přičemž nebyly pozorovány žádné klinicky významné příznaky otravy ani úmrtí (Krishnaraju et al., 2009). Dlouhodobé podávání kurkuminu po dobu 90 dnů v dávkách až 1 000 mg/kg rovněž nevedlo k poškození jater, ledvin ani nervového systému (Murugan et al., 2021). V některých studiích byly u myší pozorovány změny v jaterní tkáni a snížení hladiny červených a bílých krvinek, ale bez dopadu na životaschopnost zvířat. Klinické studie provedené na více než 2 000 pacientech a zdravých dobrovolnících potvrdily dobrou toleranci perorálně podávaného kurkuminu v dávkách do 6 g/den po dobu několika týdnů až měsíců. Nejčastěji podávané dávky v těchto studiích činily 500–1 500 mg/den. Závažné nežádoucí účinky se prakticky nevyskytly; nejčastější byly mírné zažívací obtíže (např. nadýmání, bolest břicha, průjem, zácpa), bolesti hlavy nebo přechodné zvýšení jaterních enzymů. U jednotlivců byly zaznamenány ojedinělé případy nevolnosti, tachykardie, zarudnutí jazyka či svědění, avšak tyto projevy byly většinou přechodné a nevyžadovaly přerušení léčby (Lao et al., 2006; Sharifi-Rad et al., 2020). Podávání kurkuminu je třeba zvážit obezřetně u některých rizikových skupin. Kurkumin může mírně snižovat srážlivost krve a potencovat účinek antikoagulačních léčiv, jako je warfarin, klopidogrel nebo aspirin, čímž se zvyšuje riziko krvácení. Opatrnosti je třeba také při současném užívání nesteroidních antirevmatik nebo léků s antitrombotickým účinkem (Hussain et al., 2022; Keihanian et al., 2018). Kurkuminoidy rovněž inhibují aktivitu jaterních enzymů cytochromu P450, a tím mohou ovlivnit metabolismus řady konvenčních léčiv – např. antidepresiv, antikonvulziv, antibiotik, cytostatik či antidiabetik (Graber-Maier et al., 2010). Například při souběžném podávání s klopidogrelem bylo pozorováno zvýšení jeho biologické dostupnosti vlivem inhibice P-glykoproteinu (Wang et al., 2015). Zvýšené opatrnosti je třeba u pacientů s onemocněním žlučníku, neboť kurkumin stimuluje sekreci žluči, což může zhoršit příznaky při přítomnosti žlučníkových kamenů (Deters et al., 1999). Kurkuma je zároveň bohatá na oxaláty, které mohou přispívat k tvorbě ledvinových kamenů (Washington et al., 2024). U jedinců s poruchou vstřebávání železa bylo navíc prokázáno, že kurkumin může snižovat jeho absorpci (Tiekou Lorinczova et al., 2022). U těhotných a kojících žen není bezpečnost doplňků s kurkuminem dostatečně prozkoumána, a proto se jejich užívání bez lékařského dohledu nedoporučuje. Z hlediska genotoxicity a mutagenicity byly výsledky testů (např. Amesův test nebo hodnocení chromozomálních aberací) převážně negativní. Kurkumin je považován za nemutagenní a neteratogenní látku (Damarla et al., 2018). Rovněž reprodukční toxicita nebyla při perorálním podání prokázána – studie na dvou generacích potkanů ani na myších neprokázaly negativní vliv na plodnost, počet embryí ani tělesnou hmotnost mláďat (Ganiger et al., 2007). Intravenózní podání nebo velmi vysoké koncentrace v in vitro podmínkách však vykázaly antiproliferativní nebo apoptotické účinky na některé typy normálních buněk, zejména při koncentracích přesahujících fyziologickou hranici (>10–20 µM) (Cianfruglia et al., 2019; Sharifi-Rad et al., 2020). Kurkumin byl navíc uznán jako obecně bezpečná látka („generally recognized as safe“, GRAS) americkým Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv („Food and Drug Administration“, FDA) (Sharifi-Rad et al., 2020). Společný výbor Organizace pro výživu a zemědělství Spojených národů („Food and Agriculture Organization of the United Nations“, FAO) a Světové zdravotnické organizace („World Health Organization“, WHO) pro potravinová aditiva (JECFA) stanovil jako přijatelné denní množství kurkuminu dávku do 3 mg/kg tělesné hmotnosti (Akter et al., 2025; Sharifi-Rad et al., 2020). To odpovídá přibližně 240–250 mg denně u dospělého člověka vážícího 80 kg. Některé klinické dávky tuto hranici překračují, avšak studie zatím neprokázaly dlouhodobé negativní důsledky (Gupta et al., 2013; Lao et al., 2006). Přesto se doporučuje nepřekračovat dávky uvedené na etiketách doplňků stravy a vždy konzultovat užívání s lékařem, zejména při dlouhodobém podávání či souběžném užívání s farmaky.
Možné alternativy a související přípravky představují zejména jiné rostlinné druhy s výrazným obsahem polyfenolů, antioxidantů či adaptogenně působících sekundárních metabolitů, které do určité míry překrývají spektrum účinků kurkumy. Z adaptogenů je často zmiňována ashwagandha (Withania somnifera), tradičně používaná k modulaci stresové odpovědi, zlepšení spánku, kognitivních funkcí a celkové odolnosti organismu, přičemž podobně jako kurkuma ovlivňuje zánětlivé a oxidační procesy (Pandit et al., 2024). Významné postavení mezi „funkčními“ rostlinami má také moringa olejodárná (Moringa oleifera), jejíž listy obsahují vysoké množství antioxidantů, vitaminů, minerálních látek a dalších bioaktivních složek. Moringa se uplatňuje zejména při podpoře metabolismu lipidů a glukózy, regulaci krevního tlaku a při chronických zánětlivých stavech (Stohs and Hartman, 2015). Jako doplněk antioxidačního a imunomodulačního působení kurkumy lze uvést i rostliny bohaté na vitamin C a další fenolické látky – typicky acerolu (Malpighia emarginata) či zelený čaj (Camellia sinensis), včetně jemně mletého prášku matcha, které přispívají k ochraně buněk před oxidačním stresem, podpoře kardiovaskulárního systému a regulaci tělesné hmotnosti (Laurindo et al., 2024; Zamani et al., 2023). V oblasti podpory vitality, libida a hormonální rovnováhy se uplatňuje maca peruánská (Lepidium meyenii) a další tonizující druhy, jež jsou často kombinovány s kurkumou v komplexních bylinných směsích zaměřených na celkovou kondici organismu (Gonzales et al., 2002; Shin et al., 2023). Tyto rostliny tak nepředstavují náhradu kurkumy, ale spíše funkčně příbuzné fytoterapeutické možnosti, které mohou kurkumu vhodně doplňovat v rámci personalizovaného přístupu k prevenci a podpoře zdraví.
Pro Kratom World sepsal:
Ing. Matěj Malík, Ph.D.
Vědecký pracovník, postdoktorand
Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů, ČZU
Katedra agroenvironmentální chemie a výživy rostlin
Zdroje
Maca horská (Lepidium meyenii), známá také jako peruánský ženšen, je unikátní dvouletá rostlina původem z vysokohorských oblastí centrálních And. Její zdužnatělý kořen, který se vyskytuje v různých barevných variantách, je ceněn pro vysoký obsah sacharidů, bílkovin, vlákniny, vitamínů a minerálů. Tradičně byla maca klíčovou součástí stravy původních obyvatel And, kteří ji využívali nejen jako výživnou potravinu, ale i jako prostředek pro podporu vitality, plodnosti a odolnosti vůči stresu.
Ashwagandha, známá také jako vitánie snodárná (Withania somnifera (L.) Dunal), je vytrvalá bylina z čeledi lilkovitých (Solanaceae), často označovaná jako indický ženšen nebo zimní třešeň. V tradiční indické medicíně Ájurvéda se používá více než 3000 let jako „rasayana“ – omlazující prostředek podporující vitalitu, dlouhověkost a duševní pohodu. Její název „ashwagandha“ v sanskrtu znamená „vůně koně“, což symbolizuje nejen charakteristické aroma, ale i údajnou schopnost dodávat sílu a vytrvalost.
Guarana, známá také jako paulinie nápojná, je tropická rostlina původem z brazilské Amazonie, která je ceněna pro své stimulační účinky a schopnost podporovat kognitivní funkce. Díky vysokému obsahu kofeinu a dalších bioaktivních látek, jako jsou theobromin a theofylin, guarana zlepšuje fyzickou i duševní výkonnost. Tradičně se využívá pro zvýšení energie, potlačení hladu a zlepšení fyzické vytrvalosti. Moderní výzkumy potvrzují její potenciál v prevenci neurodegenerativních onemocnění a zlepšení nálady, což z ní činí oblíbený doplněk stravy.