Charakteristika a tradiční užití
L-Tyrosin je proteinogenní aromatická aminokyselina, kterou lze u zdravého člověka řadit mezi podmíněně esenciální, tedy semiesenciální aminokyseliny. Tělo si ji dokáže vytvořit hydroxylací esenciálního L-fenylalaninu enzymem fenylalaninhydroxylázou (PAH, phenylalanine hydroxylase), která je aktivní především v játrech (Fernstrom and Fernstrom, 2007; Matsumoto et al., 2026). Vedle stavební role v bílkovinách je tyrosin výchozí látkou pro tři skupiny fyziologicky klíčových sloučenin. První tvoří katecholaminy dopamin, noradrenalin a adrenalin, které vznikají v centrálním i periferním nervovém systému a ve dřeni nadledvin. Druhou představují hormony štítné žlázy tyroxin (T4) a trijodtyronin (T3), které vznikají jodací tyrosylových zbytků tyreoglobulinu. Třetí je kožní a vlasový pigment melanin (Daubner et al., 2011; Fernstrom and Fernstrom, 2007). Katabolicky se tyrosin odbourává v játrech přes 4-hydroxyfenylpyruvát až na fumarát a acetoacetát, je tedy zároveň glukogenní i ketogenní aminokyselinou (Matsumoto et al., 2026). Látku poprvé popsal německý chemik Justus von Liebig v roce 1846, když ji získal alkalickou hydrolýzou kaseinu, hlavní bílkoviny sýra (Liebig, 1846). Odtud pochází i název odvozený z řeckého slova tyrós, tedy sýr. Přirozeně se tyrosin vyskytuje ve všech potravinách bohatých na bílkoviny, zejména ve zrajících tvrdých sýrech, kde jeho bílé krystalky bývají viditelné pouhým okem, dále v mase, rybách, vejcích, mléčných výrobcích, sóji, luštěninách, ořeších a semenech. Při běžné smíšené stravě činí příjem tyrosinu jednotky gramů denně. U japonských mužů ve věku 30 až 64 let se udává průměrný příjem přibližně 3,5 g tyrosinu denně (Matsumoto et al., 2026) a podle amerického průzkumu NHANES (National Health and Nutrition Examination Survey) činí průměrný příjem z potravy a doplňků 2,8 g denně (VKM, 2016). K tomu je třeba připočíst obdobné množství fenylalaninu, z něhož se část tyrosinu tvoří endogenně, a proto výživová doporučení obvykle uvádějí společnou hodnotu pro součet fenylalaninu a tyrosinu (Elango, 2023). Tyrosin přijímaný běžnou stravou se od izolované látky v doplňku liší tím, že přichází spolu s ostatními aminokyselinami bílkovin a plazmatické hladiny mění jen mírně, zatímco čistý L-tyrosin v gramových dávkách se metabolicky chová spíše jako farmakologicky podávaná látka (Young, 2007). Klinicky zásadní výjimkou je fenylketonurie (PKU, phenylketonuria), dědičný deficit PAH, při němž tělo nedokáže fenylalanin přeměnit na tyrosin, takže se tyrosin stává esenciálním a je součástí léčebných aminokyselinových směsí (Remmington and Smith, 2021). Na trhu doplňků stravy se L-tyrosin objevuje od 80. let 20. století. Zpočátku byl nabízen v souvislosti s tehdejší katecholaminovou hypotézou deprese jako přírodní antidepresivum (Gelenberg et al., 1990). Později se jeho pozice přesunula do kategorie nootropik zaměřených na stres a soustředění, do sportovní výživy jako složka směsí užívaných před tréninkem, tzv. „pre-workout“, a do produktů prezentovaných jako podpora nálady, motivace či štítné žlázy. Vědecky nejvýznamnějším zdrojem dat je vojenský výzkum ve Spojených státech, zejména práce Výzkumného ústavu environmentální medicíny americké armády (USARIEM, US Army Research Institute of Environmental Medicine) a laboratoří amerického námořnictva, doplněné studiemi nizozemské armády. Ty od konce 80. let 20. století testovaly tyrosin jako nutriční prostředek proti poklesu kognitivního výkonu vojáků v chladu, ve vysoké nadmořské výšce, při spánkové deprivaci a během náročného výcviku (Banderet and Lieberman, 1989; Deijen et al., 1999; Mahoney et al., 2007; Neri et al., 1995; Shurtleff et al., 1994). Právě tento výzkum dodnes tvoří jádro důkazů a přehledové práce proto L-tyrosin nehodnotí jako obecný posilovač mozku, ale jako látku, jejíž možný přínos je vázán na situace akutní a fyziologicky náročné zátěže (Attipoe et al., 2015; Jongkees et al., 2015; Young, 2007).
Chemie
Systematický název L-tyrosinu je kyselina (S)-2-amino-3-(4-hydroxyfenyl)propanová, starší označení zní 4-hydroxyfenylalanin nebo para-hydroxyfenylalanin. Sumární vzorec je C9H11NO3, molární hmotnost přibližně 181,19 g/mol a registrační číslo v databázi Chemical Abstracts Service (CAS) je 60-18-4 (NCBI, 2026). Molekula se skládá z fenolového jádra, tedy benzenového kruhu s hydroxylovou skupinou v poloze para, které je přes methylenový můstek navázáno na α-uhlík nesoucí aminoskupinu a karboxylovou skupinu (Obr. 1). Právě fenolová hydroxylová skupina odlišuje tyrosin od fenylalaninu a umožňuje jeho další hydroxylaci na katecholaminy, jodaci na hormony štítné žlázy, fosforylaci v rámci signalizace tyrosinkináz a oxidaci při tvorbě melaninu. Biologicky aktivní je výhradně L-enantiomer s konfigurací S, protože pouze ten je substrátem tyrosinhydroxylázy a přenašečů aminokyselin, a proto doplňky stravy obsahují L-formu. Prakticky důležitou vlastností je nízká rozpustnost ve vodě, která při 25 °C činí přibližně 0,45 g/l, zatímco v kyselém nebo zásaditém prostředí se látka rozpouští lépe (Carta, 1999). Dávka několika gramů se proto v nápoji nerozpustí a tvoří suspenzi, což komplikuje formulaci práškových směsí a nápojů. To byl hlavní důvod rozšíření N-acetyl-L-tyrosinu (NALT), který je ve vodě výrazně rozpustnější. Vyšší rozpustnost však neznamená vyšší biologickou dostupnost tyrosinu. Při nitrožilní infuzi 5 g NALT u 11 zdravých dobrovolníků se plazmatický tyrosin zvýšil jen asi o 25 % a 56 % podané dávky se během 4 hodin vyloučilo močí v nezměněné podobě (Magnusson et al., 1989). U 13 pacientů na parenterální výživě se nezměněných vylučovalo přibližně 35 % bez ohledu na rychlost infuze či funkci ledvin (Hoffer et al., 2003). Srovnatelné farmakokinetické studie po perorálním podání u lidí chybějí, dostupná data však nenaznačují, že by NALT byl lepším zdrojem tyrosinu než volná aminokyselina. Biosyntéza katecholaminů začíná hydroxylací tyrosinu na L-3,4-dihydroxyfenylalanin (L-DOPA) enzymem tyrosinhydroxylázou (TH, tyrosine hydroxylase). Jde o krok limitující rychlost celé dráhy. TH je nehemová monooxygenáza obsahující železo, která jako kofaktor potřebuje tetrahydrobiopterin (BH4) a molekulární kyslík. Její aktivitu řídí fosforylace několika serinových zbytků a zpětnovazebná inhibice samotnými katecholaminy (Daubner et al., 2011). L-DOPA se dále dekarboxyluje aromatickou L-aminokyselinovou dekarboxylázou, známou též jako DOPA dekarboxyláza, která vyžaduje pyridoxal-5′-fosfát, tedy aktivní formu vitaminu B6, na dopamin. V noradrenergních neuronech a ve dřeni nadledvin hydroxyluje dopamin-β-hydroxyláza, enzym závislý na mědi a askorbátu, dopamin na noradrenalin, který se ve dřeni nadledvin methyluje fenylethanolamin-N-methyltransferázou na adrenalin (Daubner et al., 2011; Fernstrom and Fernstrom, 2007). Katabolická dráha probíhá v játrech. Tyrosinaminotransferáza převádí tyrosin na 4-hydroxyfenylpyruvát, z něhož vzniká homogentisát, maleylacetoacetát a fumarylacetoacetát a nakonec fumarát a acetoacetát (Matsumoto et al., 2026). Dědičné defekty této dráhy vedou k tyrosinemiím a k alkaptonurii, při níž se hromadí kyselina homogentisová, a u těchto onemocnění je suplementace tyrosinu nevhodná. Průmyslově se L-tyrosin dnes vyrábí převážně mikrobiální fermentací pomocí geneticky upravených kmenů Escherichia coli nebo Corynebacterium glutamicum s posílenou šikimátovou dráhou, případně enzymaticky tyrosin-fenol-lyázou z fenolu, pyruvátu a amoniaku, zatímco starší výroba kyselou hydrolýzou keratinových bílkovin, například peří nebo vlasů, byla z velké části opuštěna (Chávez-Béjar et al., 2012; Kurpejović et al., 2023; Ping et al., 2023). Upravený kmen E. coli dosáhl v laboratorním fermentoru výtěžku 92,5 g/l za 62 hodin (Ping et al., 2023).
Obrázek 1.L-Tyrosin, jeho přirozený zdroj a využití.
Biologická aktivita a mechanismus účinku
Po perorálním podání se L-tyrosin vstřebává v tenkém střevě pomocí přenašečů pro neutrální aminokyseliny. Plazmatická koncentrace roste v závislosti na dávce a vrcholu dosahuje přibližně za 1 až 2 hodiny. V klasické studii u 12 zdravých dobrovolníků nalačno zůstaly koncentrace po dávce 100 nebo 150 mg/kg zvýšené přibližně 6 až 8 hodin, po 150 mg/kg dosáhly maxima 203 ± 31,5 nmol/ml, tedy zhruba trojnásobku výchozích hodnot, a nebyly zaznamenány žádné nežádoucí účinky (Glaeser et al., 1979). Pro účinek v mozku není rozhodující samotná plazmatická koncentrace, ale poměr tyrosinu k ostatním velkým neutrálním aminokyselinám (LNAA, large neutral amino acids), tedy k valinu, leucinu, izoleucinu, fenylalaninu, methioninu a tryptofanu. Všechny soutěží o tentýž přenašeč LAT1 (L-type amino acid transporter 1) v hematoencefalické bariéře (HEB) (Fernstrom and Fernstrom, 2007; Glaeser et al., 1979). Po perorálním podání se tento tyrosinový poměr zvyšuje v závislosti na dávce (Glaeser et al., 1979) a po 150 mg/kg vzrostl před zátěží 2,9násobně (Tumilty et al., 2011). Jídlo bohaté na bílkoviny přivádí současně i konkurenční LNAA, a proto se tyrosin v klinických studiích podává nalačno nebo s nebílkovinným nápojem. U starších osob ve věku 60 až 75 let je plazmatická odpověď na stejnou dávku výrazně vyšší než u mladých dospělých (van de Rest et al., 2017). Mechanistický základ celé oblasti tvoří hypotéza prekurzorové kontroly syntézy katecholaminů. Rychlost syntézy katecholaminů v mozku je citlivá na lokální koncentraci prekurzoru ve fyziologickém rozmezí, zvýšení mozkového tyrosinu však zvyšuje produkci dopaminu a noradrenalinu pouze v neuronech, které jsou právě aktivní (Fernstrom and Fernstrom, 2007). Tyrosinhydroxyláza je za klidových podmínek z velké části nasycena substrátem a je zpětnovazebně brzděna vlastními produkty (Daubner et al., 2011; Fernstrom and Fernstrom, 2007). U odpočatého člověka proto přídavek tyrosinu syntézu katecholaminů podstatně nezvýší. Při intenzivní aktivaci katecholaminergních neuronů, k níž dochází při akutním stresu, chladu, hypoxii, spánkové deprivaci nebo vysoké kognitivní zátěži, se TH fosforylací aktivuje, zásoby neurotransmiterů se mohou vyčerpávat a dostupnost prekurzoru se stává limitující. Tehdy může dodaný tyrosin syntézu podpořit a oddálit pokles výkonu. Tento koncept se označuje jako „depleční hypotéza“ a vysvětluje, proč tyrosin nefunguje jako běžné stimulans (Jongkees et al., 2015; Young, 2007). Z hypotézy plyne klíčová předpověď, že tyrosin by měl pomáhat hlavně tam, kde stres výkon skutečně zhoršuje, a nejvíce u jedinců, kteří na stres reagují nejsilněji. Klinická data tuto předpověď v zásadě potvrzují. V dvojitě zaslepené zkřížené studii snížila dávka 100 mg/kg rozdělená do dvou částí a podaná před 4,5hodinovou kombinovanou expozicí chladu a hypoxii výskyt příznaků, zhoršení nálady a pokles výkonu, efekt se však projevil jen u osob, které na stres reagovaly alespoň průměrně (Banderet and Lieberman, 1989). U 16 mladých dospělých vystavených hluku o intenzitě 90 dB zlepšilo 100 mg/kg tyrosinu za hodinu výkon ve dvou úlohách citlivých na stres a 15 minut po podání snížilo diastolický krevní tlak (Deijen and Orlebeke, 1994). Dávka 150 mg/kg zcela zvrátila chladem vyvolaný pokles pracovní paměti při 4 °C, a to nejzřetelněji při nejdelším zpoždění 16 sekund mezi podnětem a odpovědí (Shurtleff et al., 1994). U 19 osob při dvou 90minutových ponořeních do vody o teplotě přibližně 10 °C zmírnilo 150 mg/kg před každou expozicí chladem vyvolaný pokles pracovní paměti (Mahoney et al., 2007). Při prodloužené bdělosti přesahující 24 hodin zmírnilo 150 mg/kg v dělených dávkách psychomotorický pokles a snížilo pravděpodobnost výpadků pozornosti v úloze vigilance, přičemž zlepšení trvalo přibližně 3 hodiny (Neri et al., 1995). V rozsáhlém protokolu se spánkovou deprivací zlepšil tyrosin v dávce 150 mg/kg stejně jako kofein, fentermin a D-amfetamin některé kognitivní a motorické úlohy, autoři jej však označili za látku zasluhující další testování, nikoli za rovnocennou náhradu stimulancií (Magill et al., 2003). V polní studii dostávalo 10 kadetů během týdenního bojového výcviku pět nápojů s 2 g tyrosinu denně, zatímco 11 kadetů dostávalo izokalorický sacharidový nápoj, a skupina s tyrosinem měla lepší výkon v paměťových a sledovacích úlohách a nižší systolický krevní tlak (Deijen et al., 1999). Přínos byl popsán i bez fyzikálního stresoru, pokud byla dostatečně vysoká kognitivní zátěž. U 10 mužů a 10 žen zlepšilo 150 mg/kg přesnost pracovní paměti pouze při současném plnění více úloh, nikoli při jednoduché úloze (Thomas et al., 1999). Novější laboratorní studie leidenské skupiny s jednorázovou dávkou 2 g tato zjištění rozšířily. Tyrosin zlepšil aktualizaci pracovní paměti v náročné úloze „2-back“, nikoli však v nenáročné úloze „1-back“ (Colzato et al., 2013), posílil inhibiční kontrolu v úloze se stop signálem (Colzato et al., 2014), snížil náklady na přepínání mezi úlohami jako ukazatel kognitivní flexibility (Steenbergen et al., 2015) a podpořil konvergentní myšlení bez vlivu na divergentní „brainstorming“ (Colzato et al., 2015). Tyto studie jsou však malé, jednorázové a pocházejí převážně z jedné laboratoře. Přehledová práce dospěla k závěru, že tyrosin může zvrátit kognitivní pokles v krátkodobě stresujících nebo kognitivně náročných situacích, jeho klinický potenciál je však omezený a závisí na míře narušené neurotransmise (Jongkees et al., 2015). Systematický přehled 15 studií konstatoval, že kognitivní zlepšení lze pozorovat po jednorázové dávce, zatímco data o opakovaném užívání téměř chybějí a vliv na fyzický výkon se zpravidla neprokázal (Hase et al., 2015). Přehled určený pro vojenskou medicínu podle metodiky REAL (rapid evidence assessment of the literature), který zahrnul 10 randomizovaných kontrolovaných studií (RCT, randomized controlled trial) a 4 kontrolované klinické studie, vydal pouze slabé doporučení pro kognitivní výkon pod stresem a pro fyzický výkon nevydal doporučení žádné (Attipoe et al., 2015). Důležitou protiváhou jsou data o vztahu dávky a účinku, o povaze stresoru a o věku. Ve studii u 78 vojáků vystavených simulovanému zajetí a výslechům dávka 300 mg/kg rozdělená do dvou částí neovlivnila kortizol, srdeční frekvenci ani většinu položek nálady a pouze zvýšila hodnocení hněvu (Lieberman et al., 2015). U starších osob se při dávkách 100 až 200 mg/kg pracovní paměť s rostoucí dávkou zhoršovala, a to nejvíce u jedinců s nejvyšší plazmatickou odpovědí (van de Rest et al., 2017), a ve studii s funkční magnetickou rezonancí (fMRI, functional magnetic resonance imaging) byly u starších osob účinky tyrosinu na proaktivní inhibici a související aktivitu frontostriatálních okruhů s rostoucím věkem stále méně příznivé (Bloemendaal et al., 2018). To odpovídá modelu obráceného U, podle něhož dopamin prospívá kognici jen do optimální úrovně a nad ní ji zhoršuje. Účinek na náladu a subjektivní prožitek stresu nebyl u zdravých osob přesvědčivě prokázán, tyrosin tedy nepůsobí jako anxiolytikum, ale spíše umožňuje udržet kognitivní funkce v organismu aktivovaném stresem (Attipoe et al., 2015; Lieberman et al., 2015; Young, 2007). U klinických populací jsou výsledky převážně negativní. V dvojitě zaslepené RCT u 65 ambulantních pacientů s depresí neprokázalo podávání 100 mg/kg denně po 4 týdny antidepresivní účinek oproti placebu ani oproti imipraminu (Gelenberg et al., 1990). Ojedinělé starší zprávy o přínosu u podskupiny pacientů s předpokládaným deficitem dopaminu nebyly v kontrolovaných studiích potvrzeny (Jongkees et al., 2015). V otevřené studii u 12 dospělých s poruchou pozornosti s hyperaktivitou (ADHD, attention deficit hyperactivity disorder) se u 8 z nich do 2 týdnů objevilo zlepšení, do 6 týdnů však u všech nastala tolerance (Reimherr et al., 1987). Cochranův přehled 3 studií s 56 účastníky u PKU potvrdil vyšší hladiny tyrosinu v krvi, nikoli však zlepšení inteligence či neuropsychologického výkonu, a rutinní suplementaci nad rámec dietní terapie nedoporučuje (Remmington and Smith, 2021). U Parkinsonovy choroby je suplementace mechanisticky nelogická, protože deficitem je ztráta dopaminergních neuronů a TH, zatímco léčba levodopou krok TH obchází (Jongkees et al., 2015). Pro podporu funkce štítné žlázy suplementací tyrosinu neexistují klinické důkazy, protože limitujícím faktorem syntézy hormonů je jód a funkční tyreoperoxidáza, nikoli dostupnost tyrosinu. Pro fyzický výkon jsou data převážně negativní. Při zátěži s nošením břemene bylo 150 mg/kg u 20 mužů bez účinku na vytrvalost, sílu i anaerobní výkon a doba na běžeckém pásu činila 118,9 minuty oproti 119,2 minuty s placebem (Sutton et al., 2005). U cyklistů nezlepšil tyrosin výkon ani v kombinaci se sacharidy (Chinevere et al., 2002). V horku sice byla popsána prodloužená doba do vyčerpání, 80,3 ± 19,7 minuty oproti 69,2 ± 14,0 minuty s placebem (Tumilty et al., 2011), táž skupina však v navazující studii s časovkou účinek nepotvrdila (Tumilty et al., 2014) a nepotvrdila jej ani jiná laboratoř za podobných podmínek, kde doba do vyčerpání činila 60,2 minuty s tyrosinem oproti 61,4 minuty s placebem (Watson et al., 2012). Při fotbalovém simulačním testu v teple bylo popsáno zlepšení vigilance (Coull et al., 2015), v navazující studii se však přes výrazný vzestup sérového tyrosinu vliv na kognici ani na výkon v následné časovce na 2,4 km se zátěží 25 kg při 40 °C neprojevil (Coull et al., 2016). Metaanalýza 10 intervencí z 8 studií proto s důkazy střední kvality podle systému GRADE (Grading of Recommendations Assessment, Development and Evaluation) uzavírá, že tyrosin je pro celotělovou vytrvalost neúčinný, standardizovaný rozdíl průměrů (SMD, standardized mean difference) činil 0,02 pro dobu do vyčerpání a −0,04 pro časovku (Solon-Júnior et al., 2023). Celkově je tedy nejkonzistentnější signál u akutního stresu s krátkodobě zvýšenou potřebou katecholaminů, tedy v chladu, hypoxii, při spánkové deprivaci, hluku a náročných úlohách na pracovní paměť, kdežto pro odpočaté osoby, dlouhodobé užívání, náladu, léčbu duševních poruch a sportovní výkon jsou důkazy slabé.
Dávkování a bezpečnost užívání
Klinické studie s pozitivními výsledky používaly převážně jednorázové dávky 100 až 150 mg/kg tělesné hmotnosti. U dospělého o hmotnosti 70 kg to odpovídá přibližně 7 až 10,5 g, tedy řádově více, než obsahuje typický doplněk stravy. Dávka se podávala obvykle 30 až 120 minut před zátěží, případně rozdělená do dvou částí (Banderet and Lieberman, 1989; Mahoney et al., 2007; Neri et al., 1995; Shurtleff et al., 1994; Thomas et al., 1999). K významnému zvýšení sérového tyrosinu přitom postačuje již jednorázová dávka 150 mg/kg (Coull et al., 2016). Ve vojenské polní studii se podávalo pětkrát 2 g denně, tedy 10 g denně po dobu jednoho týdne (Deijen et al., 1999), v leidenských kognitivních studiích jednorázově 2 g (Colzato et al., 2013; Steenbergen et al., 2015). Komerční doplňky stravy obvykle obsahují 500 až 1000 mg v jedné dávce s doporučeným denním příjmem 500 až 2000 mg rozděleným do jedné až tří dávek. Pro tak nízké dávky neexistují kontrolované studie prokazující akutní kognitivní účinek a vzhledem k dietnímu příjmu několika gramů tyrosinu denně je jejich farmakologický přínos nejistý. Pokud se tyrosin užívá, je racionální užít jej nalačno nebo s nebílkovinným nápojem 30 až 60 minut před očekávanou náročnou situací, protože bílkovinné jídlo přináší konkurenční LNAA a snižuje transport do mozku (Fernstrom and Fernstrom, 2007; Glaeser et al., 1979). Užívání ve večerních hodinách se nedoporučuje kvůli možnému neklidu a obtížím s usínáním. Účinek nelze očekávat jako pocit dodané energie, spíše jako udržení kapacity během zátěže, a u odpočatého člověka se běžně neprojeví. Bezpečnostní profil je při běžných dávkách příznivý. Po 100 až 150 mg/kg se u zdravých dobrovolníků neobjevily žádné nežádoucí účinky (Glaeser et al., 1979). Nejrobustnější data o opakovaném užívání u zdravých osob přinesla randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná zkřížená studie u 30 zdravých mužů, kteří po 4 týdny dostávali 0, 1, 2, 3 nebo 4 g denně. U žádné dávky se neobjevily klinicky významné změny hematologických, biochemických ani elektrolytových parametrů ani závažné nežádoucí příhody a autoři navrhli 4 g denně jako hladinu bez pozorovaného nepříznivého účinku (NOAEL, no observed adverse effect level) pro podmínky studie (Matsumoto et al., 2026). Studii financovala společnost Ajinomoto, výrobce aminokyselin, a zahrnovala pouze muže. Ve starší dvoutýdenní studii u osob s mírnou hypertenzí nemělo 2,5 g třikrát denně příznivý ani nepříznivý vliv na krevní tlak a srdeční frekvenci (Young, 2007). Formální tolerovatelná horní mez příjmu (UL, tolerable upper intake level) pro tyrosin stanovena nebyla. Program Mezinárodní rady pro vědu o aminokyselinách (ICAAS, International Council on Amino Acid Science), který navrhl první horní meze či hodnoty NOAEL pro 10 aminokyselin, tyrosin nezahrnul (Elango, 2023). Norský vědecký výbor pro bezpečnost potravin (VKM, Vitenskapskomiteen for mattrygghet) ve svém hodnocení shrnul, že americký Institute of Medicine ani francouzská Agence française de sécurité sanitaire des aliments (AFSSA) horní mez pro tyrosin nestanovily, že z potravy nebyly popsány nežádoucí účinky a že v klinických studiích byly sledovány jednorázové dávky až 500 mg/kg i vícedenní dávky 100 mg/kg denně bez nežádoucích účinků (VKM, 2016). Týž výbor však vycházel z 13týdenní toxikologické studie u potkanů, v níž byla hladina bez pozorovaného nepříznivého účinku 600 mg/kg denně a při 2000 mg/kg denně se objevilo zvětšení jater a ledvin, hypertrofie jaterních buněk a vzestup krevních lipidů (Shibui et al., 2016). Pro doplňkové dávky 1250 až 2000 mg denně z toho vypočetl rozpětí expozice (MOE, margin of exposure) pouze 13 až 34 namísto obvykle požadované hodnoty 100 a uzavřel, že tyto dávky mohou představovat riziko nežádoucích účinků u dospělých, dospívajících i dětí od 10 let (VKM, 2016). Jde o konzervativní závěr založený výhradně na zvířecích datech a na absenci lidských studií zaměřených primárně na bezpečnost. Novější čtyřtýdenní studie u lidí s dávkami až 4 g denně tento signál nepotvrdila (Matsumoto et al., 2026), i tak je to argument pro střídmé dávkování a proti dlouhodobému užívání gramových dávek bez zřejmého důvodu. Španělský úřad pro bezpečnost potravin a výživu (AESAN, Agencia Española de Seguridad Alimentaria y Nutrición) připustil pro doplňky stravy nejvýše 1900 mg denně pro součet L-tyrosinu a L-fenylalaninu (VKM, 2016). Údaje o užívání delším než několik měsíců chybějí, což je třeba při dlouhodobém užívání zohlednit (Young, 2007). Mezi hlášené mírné nežádoucí účinky vysokých dávek patří nevolnost, pálení žáhy a reflux, bolest hlavy, únava, neklid a nespavost při večerním užití. Při jejich výskytu je vhodné dávku snížit nebo rozdělit a při opakovaných obtížích užívání ukončit. Z hlediska interakcí je zásadní opatrnost u inhibitorů monoaminooxidázy (MAOI, monoamine oxidase inhibitors). Tyrosin je prekurzorem tyraminu i katecholaminů, jejichž odbourávání MAOI blokují, a vysoký příjem tak teoreticky může vyvolat hypertenzní reakci, ačkoli kontrolovaná klinická data pro izolovaný tyrosin chybějí (Daubner et al., 2011; Fernstrom and Fernstrom, 2007). U levodopy soutěží tyrosin o stejný přenašeč LAT1 ve střevě i v HEB a může snižovat její vstřebávání, užití je proto nutné časově oddělit a konzultovat s neurologem (Fernstrom and Fernstrom, 2007). Opatrnost je na místě také v kombinaci se stimulancii včetně kofeinu a s hormony štítné žlázy, tedy s levotyroxinem. Kontraindikacemi nebo důvody ke zvláštní opatrnosti jsou hypertyreóza a Gravesova choroba, dědičné poruchy metabolismu tyrosinu, tedy tyrosinemie a alkaptonurie, a fenylketonurie, u níž je tyrosin součástí léčby, ale výhradně v rámci lékařsky řízené diety (Remmington and Smith, 2021). Dalšími důvody k opatrnosti jsou melanom, kde je obava z podpory tvorby melaninu teoretická a klinicky nedoložená, migréna citlivá na tyramin, těhotenství, kojení a dětský věk, u nichž chybějí data, a vyšší věk, u něhož vysoké dávky zhoršovaly pracovní paměť (van de Rest et al., 2017).
Možné alternativy a související přípravky
V praxi je vhodné vnímat L-tyrosin jako jednu z více možností podpory výkonu při zátěži. Nejbližší alternativou je L-fenylalanin, esenciální prekurzor tyrosinu, případně racemický DL-fenylalanin. Jeho přeměna na tyrosin však závisí na jaterní PAH, u osob s PKU je nevhodný a kontrolovaná kognitivní data jsou ještě chudší než u tyrosinu (Fernstrom and Fernstrom, 2007). N-acetyl-L-tyrosin je rozpustnější, avšak podle dostupných farmakokinetických dat se 35 až 56 % dávky vylučuje nezměněných močí a plazmatický tyrosin roste jen mírně, takže jako „lepší tyrosin“ nemá oporu a přednost má volný L-tyrosin (Hoffer et al., 2003; Magnusson et al., 1989). Sametový fazol (Mucuna pruriens) obsahuje přírodní L-DOPA a obchází tak regulační krok TH. Právě tím ztrácí samolimitující povahu tyrosinu, nese riziko nadměrné dopaminergní stimulace a interakcí a regulatorně se blíží léčivu (Jongkees et al., 2015). Nejlépe podloženým prostředkem pro akutní bdělost zůstává kofein. Kombinace kofeinu a L-theaninu v metaanalýze 11 placebem kontrolovaných studií prokázala středně velké účinky na bdělost a přesnost přepínání pozornosti v prvních 2 hodinách po užití (Camfield et al., 2014). Ve vojenském kontextu patří kofein a tyrosin k nemnoha doplňkům, u nichž byl při spánkové deprivaci popsán měřitelný přínos (Attipoe et al., 2015; Magill et al., 2003). Rozchodnice růžová (Rhodiola rosea) může podle systematického přehledu 11 randomizovaných studií přispívat k fyzickému a mentálnímu výkonu při únavě, důkazy však trpí nedostatkem nezávislých replikací (Hung et al., 2011). Extrakt z ashwagandhy (Withania somnifera) v RCT u 60 stresovaných dospělých v dávce 240 mg denně po 60 dní snižoval subjektivní úzkost a ranní kortizol (Lopresti et al., 2019). Kreatin v systematickém přehledu RCT zlepšoval paměť zdravých osob s možným větším přínosem u starších a stresovaných jedinců (Avgerinos et al., 2018). Pro normální syntézu katecholaminů jsou nezbytné kofaktory, tedy vitamin B6 pro DOPA dekarboxylázu, vitamin C a měď pro dopamin-β-hydroxylázu, železo a tetrahydrobiopterin pro tyrosinhydroxylázu a folát pro regeneraci BH4, pro syntézu hormonů štítné žlázy pak jód (Daubner et al., 2011).
Pro Kratom World sepsal:
Ing. Matěj Malík, Ph.D.
Vědecký pracovník, postdoktorand
Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů, ČZU
Katedra agroenvironmentální chemie a výživy rostlin
Reference
Attipoe, S., Zeno, S.A., Lee, C., Crawford, C., Khorsan, R., Walter, A.R., Deuster, P.A., 2015. Tyrosine for Mitigating Stress and Enhancing Performance in Healthy Adult Humans, a Rapid Evidence Assessment of the Literature. Military Medicine. 180, 754-765. https://doi.org/10.7205/MILMED-D-14-00594.
Avgerinos, K.I., Spyrou, N., Bougioukas, K.I., Kapogiannis, D., 2018. Effects of creatine supplementation on cognitive function of healthy individuals: A systematic review of randomized controlled trials. Experimental Gerontology. 108, 166-173. https://doi.org/10.1016/j.exger.2018.04.013.
Banderet, L.E., Lieberman, H.R., 1989. Treatment with tyrosine, a neurotransmitter precursor, reduces environmental stress in humans. Brain Research Bulletin. 22, 759-762. https://doi.org/10.1016/0361-9230(89)90096-8.
Bloemendaal, M., Froböse, M.I., Wegman, J., Zandbelt, B.B., van de Rest, O., Cools, R., Aarts, E., 2018. Neuro-Cognitive Effects of Acute Tyrosine Administration on Reactive and Proactive Response Inhibition in Healthy Older Adults. eNeuro. 5, ENEURO.0035-17.2018. https://doi.org/10.1523/ENEURO.0035-17.2018.
Camfield, D.A., Stough, C., Farrimond, J., Scholey, A.B., 2014. Acute effects of tea constituents L-theanine, caffeine, and epigallocatechin gallate on cognitive function and mood: a systematic review and meta-analysis. Nutrition Reviews. 72, 507-522. https://doi.org/10.1111/nure.12120.
Carta, R., 1999. Solubilities of L-cystine, L-tyrosine, L-leucine, and glycine in their water solutions. Journal of Chemical & Engineering Data. 44, 563-567. https://doi.org/10.1021/je980225d.
Chávez-Béjar, M.I., Báez-Viveros, J.L., Martínez, A., Bolívar, F., Gosset, G., 2012. Biotechnological production of L-tyrosine and derived compounds. Process Biochemistry. 47, 1017-1026. https://doi.org/10.1016/j.procbio.2012.04.005.
Chinevere, T.D., Sawyer, R.D., Creer, A.R., Conlee, R.K., Parcell, A.C., 2002. Effects of L-tyrosine and carbohydrate ingestion on endurance exercise performance. Journal of Applied Physiology. 93, 1590-1597. https://doi.org/10.1152/japplphysiol.00625.2001.
Colzato, L.S., Jongkees, B.J., Sellaro, R., Hommel, B., 2013. Working memory reloaded: tyrosine repletes updating in the N-back task. Frontiers in Behavioral Neuroscience. 7, 200. https://doi.org/10.3389/fnbeh.2013.00200.
Colzato, L.S., Jongkees, B.J., Sellaro, R., van den Wildenberg, W.P.M., Hommel, B., 2014. Eating to stop: Tyrosine supplementation enhances inhibitory control but not response execution. Neuropsychologia. 62, 398-402. https://doi.org/10.1016/j.neuropsychologia.2013.12.027.
Colzato, L.S., de Haan, A.M., Hommel, B., 2015. Food for creativity: tyrosine promotes deep thinking. Psychological Research. 79, 709-714. https://doi.org/10.1007/s00426-014-0610-4.
Coull, N.A., Watkins, S.L., Aldous, J.W.F., Warren, L.K., Chrismas, B.C.R., Dascombe, B., Mauger, A.R., Abt, G., Taylor, L., 2015. Effect of tyrosine ingestion on cognitive and physical performance utilising an intermittent soccer performance test (iSPT) in a warm environment. European Journal of Applied Physiology. 115, 373-386. https://doi.org/10.1007/s00421-014-3022-7.
Coull, N., Chrismas, B., Watson, P., Horsfall, R., Taylor, L., 2016. Tyrosine Ingestion and Its Effects on Cognitive and Physical Performance in the Heat. Medicine & Science in Sports & Exercise. 48, 277-286. https://doi.org/10.1249/MSS.0000000000000757.
Daubner, S.C., Le, T., Wang, S., 2011. Tyrosine hydroxylase and regulation of dopamine synthesis. Archives of Biochemistry and Biophysics. 508, 1-12. https://doi.org/10.1016/j.abb.2010.12.017.
Deijen, J.B., Orlebeke, J.F., 1994. Effect of tyrosine on cognitive function and blood pressure under stress. Brain Research Bulletin. 33, 319-323. https://doi.org/10.1016/0361-9230(94)90200-3.
Deijen, J.B., Wientjes, C.J.E., Vullinghs, H.F.M., Cloin, P.A., Langefeld, J.J., 1999. Tyrosine improves cognitive performance and reduces blood pressure in cadets after one week of a combat training course. Brain Research Bulletin. 48, 203-209. https://doi.org/10.1016/S0361-9230(98)00163-4.
Elango, R., 2023. Tolerable Upper Intake Level for Individual Amino Acids in Humans: A Narrative Review of Recent Clinical Studies. Advances in Nutrition. 14, 885-894. https://doi.org/10.1016/j.advnut.2023.04.004.
Fernstrom, J.D., Fernstrom, M.H., 2007. Tyrosine, phenylalanine, and catecholamine synthesis and function in the brain. The Journal of Nutrition. 137, 1539S-1547S. https://doi.org/10.1093/jn/137.6.1539S.
Gelenberg, A.J., Wojcik, J.D., Falk, W.E., Baldessarini, R.J., Zeisel, S.H., Schoenfeld, D., Mok, G.S., 1990. Tyrosine for depression: a double-blind trial. Journal of Affective Disorders. 19, 125-132. https://doi.org/10.1016/0165-0327(90)90017-3.
Glaeser, B.S., Melamed, E., Growdon, J.H., Wurtman, R.J., 1979. Elevation of plasma tyrosine after a single oral dose of L-tyrosine. Life Sciences. 25, 265-271. https://doi.org/10.1016/0024-3205(79)90294-7.
Hase, A., Jung, S.E., aan het Rot, M., 2015. Behavioral and cognitive effects of tyrosine intake in healthy human adults. Pharmacology Biochemistry and Behavior. 133, 1-6. https://doi.org/10.1016/j.pbb.2015.03.008.
Hoffer, L.J., Sher, K., Saboohi, F., Bernier, P., MacNamara, E.M., Rinzler, D., 2003. N-acetyl-L-tyrosine as a tyrosine source in adult parenteral nutrition. Journal of Parenteral and Enteral Nutrition. 27, 419-422. https://doi.org/10.1177/0148607103027006419.
Hung, S.K., Perry, R., Ernst, E., 2011. The effectiveness and efficacy of Rhodiola rosea L.: a systematic review of randomized clinical trials. Phytomedicine. 18, 235-244. https://doi.org/10.1016/j.phymed.2010.08.014.
Jongkees, B.J., Hommel, B., Kühn, S., Colzato, L.S., 2015. Effect of tyrosine supplementation on clinical and healthy populations under stress or cognitive demands. A review. Journal of Psychiatric Research. 70, 50-57. https://doi.org/10.1016/j.jpsychires.2015.08.014.
Kurpejović, E., Burgardt, A., Bastem, G.M., Junker, N., Wendisch, V.F., Sariyar Akbulut, B., 2023. Metabolic engineering of Corynebacterium glutamicum for L-tyrosine production from glucose and xylose. Journal of Biotechnology. 363, 8-16. https://doi.org/10.1016/j.jbiotec.2022.12.005.
Lieberman, H.R., Thompson, L.A., Caruso, C.M., Niro, P.J., Mahoney, C.R., McClung, J.P., Caron, G.R., 2015. The catecholamine neurotransmitter precursor tyrosine increases anger during exposure to severe psychological stress. Psychopharmacology. 232, 943-951. https://doi.org/10.1007/s00213-014-3727-7.
Liebig, J., 1846. Baldriansäure und ein neuer Körper aus Käsestoff. Justus Liebigs Annalen der Chemie. 57, 127-129. https://doi.org/10.1002/jlac.18460570112.
Lopresti, A.L., Smith, S.J., Malvi, H., Kodgule, R., 2019. An investigation into the stress-relieving and pharmacological actions of an ashwagandha (Withania somnifera) extract: A randomized, double-blind, placebo-controlled study. Medicine. 98, e17186. https://doi.org/10.1097/MD.0000000000017186.
Magill, R.A., Waters, W.F., Bray, G.A., Volaufova, J., Smith, S.R., Lieberman, H.R., McNevin, N., Ryan, D.H., 2003. Effects of tyrosine, phentermine, caffeine D-amphetamine, and placebo on cognitive and motor performance deficits during sleep deprivation. Nutritional Neuroscience. 6, 237-246. https://doi.org/10.1080/1028415031000120552.
Magnusson, I., Ekman, L., Wångdahl, M., Wahren, J., 1989. N-acetyl-L-tyrosine and N-acetyl-L-cysteine as tyrosine and cysteine precursors during intravenous infusion in humans. Metabolism. 38, 957-961. https://doi.org/10.1016/0026-0495(89)90005-X.
Mahoney, C.R., Castellani, J., Kramer, F.M., Young, A., Lieberman, H.R., 2007. Tyrosine supplementation mitigates working memory decrements during cold exposure. Physiology & Behavior. 92, 575-582. https://doi.org/10.1016/j.physbeh.2007.05.003.
Matsumoto, H., Miura, N., Naito, M., Elango, R., 2026. Evaluation of the Safety and Tolerability of L-Tyrosine Supplementation in Healthy Adult Men: A Randomized Crossover Trial. Nutrients. 18, 2020. https://doi.org/10.3390/nu18122020.
NCBI, 2026. PubChem Compound Summary for CID 6057, L-Tyrosine. National Center for Biotechnology Information, Bethesda. https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/6057.
Neri, D.F., Wiegmann, D., Stanny, R.R., Shappell, S.A., McCardie, A., McKay, D.L., 1995. The effects of tyrosine on cognitive performance during extended wakefulness. Aviation, Space, and Environmental Medicine. 66, 313-319.
Ping, J., Wang, L., Qin, Z., Zhou, Z., Zhou, J., 2023. Synergetic engineering of Escherichia coli for efficient production of L-tyrosine. Synthetic and Systems Biotechnology. 8, 724-731. https://doi.org/10.1016/j.synbio.2023.10.005.
Reimherr, F.W., Wender, P.H., Wood, D.R., Ward, M., 1987. An open trial of L-tyrosine in the treatment of attention deficit disorder, residual type. American Journal of Psychiatry. 144, 1071-1073. https://doi.org/10.1176/ajp.144.8.1071.
Remmington, T., Smith, S., 2021. Tyrosine supplementation for phenylketonuria. Cochrane Database of Systematic Reviews. 1, CD001507. https://doi.org/10.1002/14651858.CD001507.pub4.
Shibui, Y., Manabe, Y., Kodama, T., Gonsho, A., 2016. 13-week repeated dose toxicity study of L-tyrosine in rats by daily oral administration. Food and Chemical Toxicology. 87, 55-64. https://doi.org/10.1016/j.fct.2015.11.017.
Shurtleff, D., Thomas, J.R., Schrot, J., Kowalski, K., Harford, R., 1994. Tyrosine reverses a cold-induced working memory deficit in humans. Pharmacology Biochemistry and Behavior. 47, 935-941. https://doi.org/10.1016/0091-3057(94)90299-2.
Solon-Júnior, L.J.F., Boullosa, D., Martinez Gonzalez, B., da Silva Machado, D.G., de Lima-Junior, D., de Sousa Fortes, L., 2023. The effect of tyrosine supplementation on whole-body endurance performance in physically active population: A systematic review and meta-analysis including GRADE qualification. Journal of Sports Sciences. 41, 2045-2053. https://doi.org/10.1080/02640414.2024.2309434.
Steenbergen, L., Sellaro, R., Hommel, B., Colzato, L.S., 2015. Tyrosine promotes cognitive flexibility: Evidence from proactive vs. reactive control during task switching performance. Neuropsychologia. 69, 50-55. https://doi.org/10.1016/j.neuropsychologia.2015.01.022.
Sutton, E.E., Coill, M.R., Deuster, P.A., 2005. Ingestion of tyrosine: effects on endurance, muscle strength, and anaerobic performance. International Journal of Sport Nutrition and Exercise Metabolism. 15, 173-185. https://doi.org/10.1123/ijsnem.15.2.173.
Thomas, J.R., Lockwood, P.A., Singh, A., Deuster, P.A., 1999. Tyrosine improves working memory in a multitasking environment. Pharmacology Biochemistry and Behavior. 64, 495-500. https://doi.org/10.1016/S0091-3057(99)00094-5.
Tumilty, L., Davison, G., Beckmann, M., Thatcher, R., 2011. Oral tyrosine supplementation improves exercise capacity in the heat. European Journal of Applied Physiology. 111, 2941-2950. https://doi.org/10.1007/s00421-011-1921-4.
Tumilty, L., Davison, G., Beckmann, M., Thatcher, R., 2014. Failure of oral tyrosine supplementation to improve exercise performance in the heat. Medicine & Science in Sports & Exercise. 46, 1417-1425. https://doi.org/10.1249/MSS.0000000000000243.
van de Rest, O., Bloemendaal, M., de Heus, R., Aarts, E., 2017. Dose-dependent effects of oral tyrosine administration on plasma tyrosine levels and cognition in aging. Nutrients. 9, 1279. https://doi.org/10.3390/nu9121279.
VKM, Norwegian Scientific Committee for Food Safety, 2016. Risk assessment of "other substances", L-tyrosine. Opinion of the Panel on Nutrition, Dietetic Products, Novel Food and Allergy of the Norwegian Scientific Committee for Food Safety. VKM Report 2016:61. Vitenskapskomiteen for mattrygghet, Oslo. https://vkm.no/download/18.645b840415d03a2fe8f25cb4/1502802270055/4c3f1ebe77.pdf.
Watson, P., Enever, S., Page, A., Stockwell, J., Maughan, R.J., 2012. Tyrosine supplementation does not influence the capacity to perform prolonged exercise in a warm environment. International Journal of Sport Nutrition and Exercise Metabolism. 22, 363-373. https://doi.org/10.1123/ijsnem.22.5.363.
Young, S.N., 2007. L-Tyrosine to alleviate the effects of stress? Journal of Psychiatry & Neuroscience. 32, 224.
